Před čtyřmi měsíci jsem nastoupila do letadla a zmizela na deset měsíců od všeho známého a povědomého na velké dobrodružství za „velkou louži“. Můj pobyt tady se už pomalu chýlí k polovině, přichází čas Vánoc, předvčerem bylo Díkůvzdání, a tak nějak to začíná nabírat spád, takže by se hodilo pro náš školní web shrnout, jak se to tady všechno má a jak to funguje.

Bydlím v hostitelské rodině s mladším pětiletým bratrem, dvěma psy, dvěma kočkami a jedním králíkem, bydlím v malém městečku Russelville (cca 30 000 obyvatel) a do školy chodím do ještě menšího městečka Pottsville (14 000 obyvatel). Škola obzvláště náročná není, až na to, že každý den je do půl čtvrté a rozvrh je také každý den neměnný, takže to po nějaké době začne být docela monotónní. S angličtinou jsem problém neměla, spíše bylo horší se prvních pár dní ve škole zorientovat abych se nemusela po každé hodině ptát, kde je ta a ta učebna. Přemisťování z místa na místo bylo celkově ze začátku poměrně hektické a to, že každá přestávka má pouhých pět minut, tomu moc nepomohlo.

Moje škola specificky je ještě navíc velmi striktní a konzervativní, takže pravidla jsou snad na úplně všechno, sukni nad kolena můžu nechat doma, pokud jdete pozdě do hodiny, tak je třída zamčená, jestliže chybíte za semestr více než pět hodin, tak automaticky píšete test na učivo za celý půlrok a na mobil ve škole můžu taky zapomenout – jakmile někdo uvidí, že ho mám, byť jen v kapse, tak jsem v pěkném maléru a čeká mě detention, hovor od ředitele domů a možná ještě něco horšího.

Ve školách je tady kladen o moc větší důraz na sport, moje škola, i když je malinká, má školní tým snad na každý sport, od amerického fotbalu po golf. Já jsem na podzim byla členem týmu na přespolní běh (dokud neskončila sezóna) a po prázdninách k Díkůvzdání začnu trénovat se softballovým týmem.

Svátky tady začínají snad ještě dříve než u nás, některým spolužákům doma stál nazdobený stromeček už na začátku listopadu, obchody vyhrávají vánoční melodie už taky nějakou tu chvíli a o vánočních filmech v televizi ani nemluvím. Já jsem napekla perníčky a na díkůvzdání byla požádána, jestli neudělám bramborový salát a byl to velký hit.

A takhle tady žiji a ještě nějakých 6-7 měsíců budu.

Klára Kozlová – septima