„V kolik zítra jedeš?“, „My píšem?“ nebo „Kde máš přezůvky?“ to jsou otázky, které jsme my, studenti Gymnázia Komenského v Havířově, už tři měsíce neslyšeli. Za to je vystřídaly věty: „Teď potřebuju počítač já!“, „Zase mě to odpojilo!“ nebo „Zapni si, prosím tě, mikrofonek a čti!“ Přešli jsme totiž k online výuce, která zahrnovala mnoho změn. Školu v učebnách vystřídala škola v obýváku a všem chybějící obědy ze školní jídelny nahradilo vaření od maminky. My i naši učitelé jsme se stali odborníky přes technologie a komunikovali spolu na dálku.

Když nám oznámili, že škola bude od zítřka uzavřená, reagovali jsme různě. Nejen já, ale i mnozí mí spolužáci jsme se těšili, jak si nastávající volno užijeme. Konečně opravdový život! Tolik volného času! Tolik výborných seriálů na Netflixu! Bohužel nám naši učitelé nedali moc prostoru. Ihned začaly docházet e-maily se spoustou úkolů. Netrvalo dlouho a začala i online výuka. Musím uznat, že v tomto ohledu škola i vyučující opravdu dokázali, jak se dokáží přizpůsobit každé situaci. Na vkus studentů až moc rychle. Jak jsem se totiž mohla přesvědčit na vlastní kůži, my jsme se rozhodli školu doma vzít po svém. Vyzkoušeli jsme spoustu nových věcí. Od čištění si zubů při hodině literatury až po obědvání v hodině biologie. Dále jsme se naučili vzájemné spolupráci, která rozhodně neprobíhala jen při řešení matematických příkladů. Také jsme absolvovali online hodiny z neobvyklých míst, jako je například postel nebo auto. I když jsme možná úplně nenaplnili představy našich učitelů o vzorných studentech, mé představy o skvělých spolužácích se nám mnohým naplnit podařilo. Myslím, že nejdůležitější je to, že jsme s pomocí vyučujících a internetu došli úspěšně až do konce.

I když já osobně jsem uvítala větší klid a vlastní tempo při studiu, už se těším, že se v září znovu všichni sejdeme ve škole!

Hana Tomanová

3. B